Manisa je ospalé provinční město v Turecku, které je vzdáleno od Izmiru asi 40 km. Zahraniční turisté sem zavítají jen zřídka, protože je zde málo antických památek. Jedinými svědky minulosti jsou městské hradby a mešity ze 14. století, velmi nákladně postavené, a které vypadají opravdu přepychově. Dnes je moderním městem řemeslníků a městem obchodu.

Okolí místa bylo osídleno poprvé kolem r. 4000 př.n.l., což dokazují skalnaté reliéfy v okolí města. Prvním větším osídlením bylo až antické místo Magnesia u Sipylos kolem roku 1100 př.n.l., které ovšem až do roku 190 př.n.l. nijak významně nevstoupilo do dějin. Toho roku bylo místo dějištěm bitvy, ve které porazili Římané a Pergamenové syrského krále Antiocha III., čímž ukončili jeho nadvládu. Svědectví o rozkvětu města, které pod vládou Římanů dosáhlo svého vrcholu, jsou k vidění v dnešním Archeologickém muzeu.
Poté byl na delší dobu v okolí Manisy klid a teprve po 1000 letech po římské epoše vstoupilo město opět do dění, kdy ho císař Johanes Dukas III. povýšil na svou rezidenci. Protože byl nový panovník velmi bohatý, nechal zde postavit několik překrásných staveb. V roce 1313 byla Manisa zabrána Seldžuky. Podle legendy nechal jejich velitel upevnit na hlavy kozího stáda svíčky a hnal ho takto k městu. Obránci se zalekli převahy útočníků a vzdali se.
Koncem 14. století řídili i zde osud města Osmané. Manisa byla vládnoucími sultány natolik oblíbená, že v průběhu staletí zde vzniklo mnoho budov, převážně mešit, které byly podporovány bohatými rodinami. Zánik Osmanské říše zpečetil zkázu místa. Během nuceného přesídlení řeckého obyvatelstva byla většina historických budov zničena, zachovány zůstaly pouze mešity.