Bergama a Pergamon, 1. část

Pergamon bylo antické řecké město v blízkosti západního pobřeží Malé Asie v dnešním Turecku. Leželo na severním okraji roviny, která byla vytvořena řekou Kaïkos (dnes Bakırçay).

Městská zástavba stála na úpatí, na svazích a na náhorní plošině akropole, jejíž jádro sestávalo z přibližně 335 metrů vysokého masivu z andezitu. V průběhu 3. a 2. století př.n.l. byl Pergamon hlavním městem pergamského království, které se rozšířilo přes velkou část západní Malé Asie.

Za vlády dynastie Attalovců, která usilovala o vytvoření nových Athén, bylo město jedním z nejvýznamnějších kulturních center v období helénismu. Dnešní turecký název města zní Bergama a leží asi 80 km severně od Izmiru (Smyrna).

Objev

Když německý inženýr a archeolog Carl Humann objevil v roce 1873 v malém provinčním městě Bergama mramorovou desku, zcela jistě netušil, na jaký obrovský poklad narazil. O pět let později začaly pod jeho vedením práce na archeologických vykopávkách slavného města Pergamon. Návštěvníci tak dnes mohou nahlédnout díky objeveným troskám do antického života.

Historie

Krajina okolo Bergamy byla poprvé osídlena již v době bronzové, což je doloženo četnými nálezy. Kolem roku 700 př.n.l. vznikla u vyhaslého vulkánu první opevněná sídliště. Malé město Pergamon existovalo dlouho ve stínu svých velkých sousedů, jeho rozkvět začal teprve kolem roku 300 př.n.l.

Pergamon vzkvétal, protože zde vojevůdce a panovník Lýsimachos ukládal svou válečnou kořist, když bojoval proti Seleukosovi I.. V roce 281 př.n.l. ale thrácký panovník zemřel a jeho nejbližší důvěrník Filetairos mohl nakládat s bohatou pozůstalostí.

Filetairos se ale v roce 281 př.n.l. přidal k Seleukovcům a to znamenalo zrod nové říše. Filetairos totiž ustanovil svého adoptivního syna jménem Eumenés I. svým právoplatným nástupcem. Mimo jiné došlo také k několika bitvám se Syřany a s Kelty, a panství bylo značně rozšířeno.

Attalos I., nevlastní syn Eumena I., vyhrál bitvu nad keltským kmenem Galatů a po tomto svém triumfu přijal královský titul a založil novou dynastii. Jedním z jeho nejmoudřejších rozhodnutí bylo spojenectví s Římem při bojích proti makedonskému králi Filipovi V., čímž se stal Pergamon po následujících 100 let kulturním centrem s mnoha nádhernými stavbami.

V roce 133 př. n. l. však dynastie náhle zanikla, bezdětný panovník Attalos III. totiž zemřel a odkázal tak jako poslední vládce království Pergamon Římanům. Obavy, že tímto krokem Pergamon utrpí, se ale naštěstí nenaplnily. Právě naopak - město neustále rozšiřovalo své bohatství a mělo brzy 150 tisíc obyvatel.

Protože se Pergamon nacházel na okraji Římské říše, existovala zde určitá tolerance a mohlo zde být vytvořeno velké křesťanské společenství. Oslabením moci Římské říše a vpádem Gótů ztrácelo město kolem roku 262 pomalu na významu a dříve tak velký počet obyvatel se zmenšil na 8000.

Lidé, kteří zůstali v Pergamu se stáhli ke svahu, kde se mohli lépe bránit útokům. Po příchodu Osmanů se ale na pobřeží pomalu vracel klid. V tomto období byl na půdě tehdy tak nádherného města položen základní kámen nového města Bergama.