I když byla Ankara v Turecku dlouhou dobu spíš nevýznamným městem, sahají její dějiny hluboko do minulosti. Její okolí bylo osídleno již kolem roku 2000 př.n.l., tehdy se zde usadili Chetité a prohlásili tuto stepní krajinu za své území.

Kolem roku 1000 př.n.l. založili Frýgové město jménem Ankyra (starořecky Ankara). Lýdijci a Peršané využívali toto místo pro odpočinek svých karavan na kraji obchodní cesty mezi Susou a Sardes. Kolem roku 300 př.n.l. vpadl do země válečný kmen Galatů a Ankara byla povýšena na mocenské centrum. Galati patřili ke kmeni Keltů a mezi helénským lidem šířili na základě své krutosti strach a zděšení. Jejich nadvláda byla přerušena teprve v roce 25 Římany.

Po vítězství nad Galaty prohlásili Římané Ankyru hlavním městem provincie Galatia. V této době zde žilo asi 200 000 lidí. Křesťanství se ve městě rozšířilo již dříve, ještě před jeho legalizací žilo v Ankaře mnoho křesťanů. V průběhu staletí zde vládly různé národy, Ankara byla podřízena Arabům, Seldžukům i Byzantské říši.

V polovině 14. století dobyli město Osmané a založili zde svou říši. Ankara byla přejmenována na Angoru, ztratila pomalu svůj význam a přitahovala pozornost jen tím, že se zde provozoval obchod s ovčí vlnou. Na konci 19. století zbyl z města jen stín toho, co bylo předtím, žilo zde pouhých 30 000 obyvatel.

Ankara se probudila konečně k novému životu ve 20. letech minulého století, když odsud Kemal Atatürk organizoval turecký odpor. Díky centrální poloze města mohl Atatürk během krátké doby dosáhnout důležité cíle. 13. října 1923 byla Ankara prohlášena hlavním městem nové Turecké republiky. Pro město to byla šťastná náhoda, neboť na popud Atatürka byla zahájena rozsáhlá výstavba a vytvořena pro město tolik potřebná infrastruktura.