Augustův chrám je jedním z mála úlomkovitě dochovaných svědectví o minulosti tureckého hlavního města Ankara, najdete ho v městské čtvrti Ulus. Chrám, známý také jako Monumentum Ancyranum, byl postaven v letech 25 - 20 př.n.l. po dobytí centrální Anatolie Římskou říší a vzniku římské provincie Galatia, s administrativním hlavním městem Ancyra (Ankara).

Po smrti Augusta v roce 14 n.l. byla kopie textu Res Gestae Divi Augusti (latinsky, v překladu Činy božského Augusta) napsána na vnitřek pronáosu (předsíně chrámu) v latině, zatímco řecký překlad se nachází na vnější stěně místnosti cella. Díky těmto nápisům byl také chrám proslaven, poté co zde byly nalezeny.

Chrám, stojící na starověkém akropolisu Ancyry, byl rozšířen Římany ve 2. století. Za časů Byzantské říše byl v 5. století ale přeměněn na kostel a v 15. století pak byl opět přestavěn na mešitu.
Historická stavba se skládá z osmi řád a 15 sloupů, ale moc se z ní do našich časů nezachovalo.

Vedle významných pamětihodností města Ankara je zvláštním jevem tureckého způsobu života čtvrť Gecekondu. Tyto ilegálně postavené osady ale jinak najdete skoro v každém tureckém velkoměstě. Postupem času se staly tyto osady důležitou součástí každého velkého ale i malého města. Najdete je také například ve městech Izmir nebo Istanbul.

Čtvrť Gecekondu vznikla v podstatě z ničeho v průběhu desetiletí, v době kdy lidé prchali ze zemědělského venkova. Kolem 60 % obyvatelstva dosud bydlí v domech, které byly postaveny bez řádného oprávnění přes noc a na veřejné půdě. Zásady islámských tradic totiž zakazují zničit dům, který byl postaven přes noc. Takové stavby mohou být postaveny bez nutnosti běžných postupů potřebných pro stavbu, jako je například získání stavebního povolení a mohou být navíc i velmi hustě osídlené.

Protože v této čtvrti žije mnoho lidí, a také potencionálních voličů, nepodnikají politici nic proti těmto nechtěným stavbám a jejich obyvatelům. Během doby se mezitím v Gecekondu vyvinula dokonce i vlastní infrastruktura, byly zřízeny školy, obchody a mešity. Většina takovýchto čtvrtí disponuje proudem a tekoucí vodou. Nedá se zde tedy hovořit o slumech nebo ghettech, jak bývají lidově nazývány.