Z tureckého města Ankara je vzdálené asi 200 km místo Chattušaš (turecky Hattuşa), kde se nachází svědectví o dějinách lidského osídlení. Tyto pozoruhodné pozůstatky byly objeveny v roce 1834 Charlesem Texierem. Jeho domněnka o tom, že našel antické město Tavium se rychle prokázala jako špatná.

V průběhu 19. století sem bylo podniknuto mnoho archeologických expedic, aby bylo objasněno historické pozadí města. Na počátku 20. století zde začal pracovat také Německý archeologický institut a archeologové Hugo Winkler a Theodor Makridi dokázali objasnit původ osídlení. V roce 1915 se dokonce podařilo rozluštit chetitské písmo Bedřichem Hrozným, původem z Česka, a tím také časově zařadit vznik Hattuşy.

Vznik okolí Hattuşy se datuje už kolem roku 6000 př.n.l. Tehdejší klimatické podmínky byly mnohem příznivější než v dnešní době, teplotní rozdíly zimních a letních měsíců nebyly tak velké. Celkově bylo klima mnohem mírnější. Proto zde byly ideální podmínky pro chov skotu a zemědělství.

Ve 3. tisíciletí př.n.l. se zde vyskytovalo daleko více osad, které se nacházely blízko sebe, a které mezi sebou udržovaly intenzivní kontakt. V okolí byly nalezeny knížecí hroby, které obsahovaly mimo jiné zbraně a ozdoby. Kontaktem s Asyřany, jejichž domovem byl severní Irák, vznikl nejen čilý obchod, ale také písmo. Tehdy se ryly smlouvy a pohledávky na vlhké hliněné tabulky a v této souvislosti vyvstalo také poprvé jméno Chattušaš.