Půvabné přístavní město Ayvalik leží mezi olivovými háji, borovými lesy a modrým Egejským mořem. Nachází se na staré cestě mezi Trójou a Pergamonem, přímo naproti krásnému řeckému ostrovu Lesbos, asi 150 km severně od Izmiru. Je to zvláštní město, kde se mísí krása starého Řecka a orientální pouliční ruch se svěžím vánkem, který ochladí i v nejparnějším létě.

Na jihovýchodě Turecka vede tranzitní silnice přes města Gaziantep, Sanliurfa a Mardin do Sýrie a Iráku. Gaziantep leží 685 km jihovýchodně od Ankary v široké, úrodné rovině s olivovými háji, vinicemi a poli a je daleko za hranicemi země známé i jako centrum pěstování pistácií.

Město je nazývané také zkráceně jako "Antep", najdete ho na jihovýchodě Anatolie a je zároveň hlavním městem stejnojmenné provincie. S přibližně 1,3 miliónem obyvatel je to šesté největší město v Turecku.

V Edirne se zachovalo mnoho tradičních zvyků až do dnešních dnů. Na smaragdově zelených loukách obce Sarayici jsou každý rok organizovány zápasy v ringu - "kirkpinar". Při nich je každý zápasník na horní části těla natřen olivovým olejem, takže je pro soupeře obtížné ho pevně uchopit.

V letech 1940 - 1943 objevili archeologové během vykopávek v tureckém městě Ankara, v městské části Ulus, základní zdi římských lázní. Tato historická stavba pochází pravděpodobně ze 3. století a je zde možno zřetelně rozpoznat klasickou strukturu římských lázní. Hosté takovýchto lázní měli k dispozici ochlazovací místnost (frigidarium), teplou místnost (tepidarium) a místnost s párou (caldarium).

Válečnými střety mezi domorodým obyvatelstvem a Chetity bylo město později z větší části zničeno. Poté co se Chetité v Anatolii usadili, stal se Chattušaš v roce 1400 př.n.l. rezidencí jejich krále. V následujících letech říše značně rostla díky dobyvatalským tažením, její hranice sahaly až k Egyptské říši a konflikt obou velkých říší byl jen otázkou času.

Z tureckého města Ankara je vzdálené asi 200 km místo Chattušaš (turecky Hattuşa), kde se nachází svědectví o dějinách lidského osídlení. Tyto pozoruhodné pozůstatky byly objeveny v roce 1834 Charlesem Texierem. Jeho domněnka o tom, že našel antické město Tavium se rychle prokázala jako špatná.