Sardy, 1. část

Turecké Sardy patří k antickým městům, která jsou opředená mnoha legendami. Mnohé z nich jsou vymyšleny, ale některé se také zakládají na pravdě. Proto například souhlasí, že se zde nachází trosky Artemidina chrámu anebo největší antická synagoga v Malé Asii.

Sardy (dnes turecké město Sart) byly hlavním městem starověkého království Lýdie, později sídlem okresního soudu (conventus) v římské provincii Asie, a v pozdně antickém a byzantském období hlavním městem provincie Lýdie.

Nachází se v údolí Hermos na úpatí hor Tmolos, na jejichž vrcholu byla postavena citadela. Staré pozůstatky města jsou umístěné asi deset kilometrů západně od současného města Salihli v turecké provincii Manisa.

I když mají Sardy co nabídnout, zavítá sem méně turistů než třeba do Efezu nebo Pergamonu. Nedaleké Sahlihli je dobře vybaveno infrastrukturou, jsou zde výborné hotely i restaurace, a možnost podniknout výlety do okolí.

Abychom mohli sledovat vznik města, musíme nahlédnout do pramene antického historika Hérodota. Zavede nás až na počátek města k rodu Héraklovců, jehož posledním panovníkem byl Kandaulés (také zvaný Myrsilos). Zde začíná první legenda, kterou líčí Hérodotos ve svých "Dějinách".

Kandaulés bájil před Gýgem, svým osobním strážcem, o kráse své ženy. Gýges se, pobídnut vyprávěním, v noci ukryl v ložnici královny. Ta strážce spatřila, ale nenechala však na sobě nic znát. Dalšího dne povolala Gýga k sobě a dala mu na vybranou: buď zabije krále nebo sám sebe.

Přes veškeré prosby se královna nenechala obměkčit a tak se Gýges rozhodl zabít krále. Tak se stal sám panovníkem a královna jeho ženou. Za jeho vlády v letech 680 až 644 př.n.l. se Sardy staly hlavním městem Lýdie a rozkvétající metropolí.

Město bylo nadále rozšiřováno, přičemž profitovalo také z bohatých nalezišť zlata. Dokladem o bohatství města je první ražba mincí na světě, z nichž se některé našly během vykopávek. Zánik říše začal za vlády krále Kroisa, který je známý i dnes v přirovnání "bohatý jako Krésus".

Kroisos se nechal zaslepit poklady a zeptal se věštírny v Delfách na zahájení válečného tažení proti Peršanům. Věštírna předpověděla, že v případě přepadení hranic dojde ke zničení velké říše. Kroisa však nenapadlo, že by se mohlo jednat o jeho vlastní říši. Válečné tažení bylo jednou velkou chybou a právě naopak dobyli Peršané Lýdijskou říši.